Zimní přechod přes Fatry - 1.díl

úvodní foto O posledních jarních prázdninách jsme pochodily hřebeny Velké a Malé Fatry, počasí se povedlo. V prvním díle se podíváme na Fatru Velkou.


Panorama z Krížne.

Panorama z Krížne.

Jako každý rok jsme si s bráchou na jarní prázdniny naplánovali výlet na sněžnicích. Chtěli jsme do italských Dolomit, ale jelikož jsem těsně před odjezdem doléčil dlouhodobější nemoc, nechtěl jsem riskovat jakékoliv komplikace a tak jsme se rozhodli pro, nám už dobře známou a chatami či bivaky zajištěnou, hřebenovku Velké Fatry. S tím, že půjdeme v klidu, a že když zbude čas, tak se uvidí co dál a vylezeme si třeba na Velký Choč. Horští bohové nám dali zřejmě za pravdu, jelikož jsme to na celých pět dní schytali takovým počasím, že před „kejči“ nebylo prostě úniku.

Cesta do hor

 
Severní pohled z Ostredku.

Severní pohled z Ostredku.

Do slovenské Žiliny cestujeme nočním vlakem. Ráno pak čekáme přes hodinu na autobus, jehož řidič nám odmítá zastavit u Harmanecké jeskyně a tak se vezem až do Harmance. V podstatě hned nám navazuje spoj, který nás vrácí kousek zpět, do Dolnýho Harmance. Z autobusu vystupujeme v 8:15. Odtud už jdeme pěšky, stále zpět po silnici do Hornýho Harmance k jeskyni.

„Stoupání“ na Královu studňu

Na Ploské.

Na Ploské.

Odbočujeme na zelenou značku směřující k horskému hotelu Králova studňa, jde o rolbou projetou lesní cestu, měla by být průjezdná i pro auta se zimní výbavou, takže by se mělo stoupat pohodlně. Máme štěstí, asi po prvním kilometru za silnicí, nám zastavuje lesa pán a nabízí svezení, nepohrdneme. Sveze nás zhruba pět kilometrů, zaparkuje a mizí na běžkách do lesa. Poděkujeme a jdeme si po svých, byli jsme ušetřeni největšího stoupání a většina ze zbytku cesty k hotelu vede spíš po vrstevnici. Hotel je veliký a nově opravený, přicházíme k němu v 11:15, leží těsně nad hranicí lesa. Je otevřeno, ale není tu ani noha. Bufet je spojený s recepcí, musíme chvilku čekat, než někdo přijde, abychom si mohli dát polévku a pivo.

Vzhůru na hřeben

Západ slunce na Velké Fatře.

Západ slunce na Velké Fatře.

Po hodince odpočinku se namažeme opalovákem, nasazujeme sněžnice a vyrážíme dál. Po červené stoupáme na hřeben ke studánce na Královu studňu, sluníčko svítí nikde ani mráček a výhledů přibývá, ukazuje se Malá Fatra, Kremnické vrchy i vrcholy Velké Fatry. Na sněhu je už krusta a je dost udupaný, sněžnice snad nejsou ani třeba, ale když už je máme… Táhlým stoupáním pokračujeme po hřebeni východním směrem, dle stop je znát, že tu o víkendu řádili i běžkaři. V 13:20 jsme na Krížne, vrcholem s meteorologickou stanicí, jenž je zároveň křižovatkou turistických cest. Ze západu na východ tudy prochází známá dálková trasa Cesta hrdinov SNP a ze severu sem ústí Velkofatranská magistrála. Dále Krížna nabízí fantastické výhledy, koukáme na Vysoké i Nízké Tatry, Malou Fatru a samozřejmě samotnou Velkou Fatru. Potkáváme první turisty, svačíme a sosáme totální kejče.

Po hřebeni přes nejvyšší část Velké Fatry

Chata pod Borišovom.

Chata pod Borišovom.

Po krátké pauzičce pokračujeme po červené Velkofatranské magistrále po hlavním hřebeni směrem na sever. Sníh na širokém zaobleném hřebeni je zledovatělý a dost vyfoukaný. Ve 14:30 jsme na Ostredku (1592m.n.m.), nejvyšším vrcholu Velké Fatry. Jen se vyfotíme a jdeme dál. Dalším vrškem je Suchý vrch, na něm je hezká skalka. Ze Suchého sestupujeme mezi smrčky zase trochu níž, procházíme kolem hezké útulny (salaš pod Suchým), máme dost času, takže jdeme dál. Následující úsek přes Koniarky je docela zalesněný, celkově je hřeben Velké Fatry dost rozmanitý, jsou tu skalnaté vršky, zalesněné vrcholy i travnaté hole. Pod sedlem Chýžky se u salaše něco chystá, je tam snad 15 lidí, pár stanů a panuje tam čilý ruch, dělání dřeva a záhrabů. Pozoruje to z hřebenu, asi nějaký teambulding nebo zimní kurz.

Západ slunce na Ploské a Chata pod Borišovom

Ranní výhled z Borišova.

Ranní výhled z Borišova.

Dlouhatánské stoupání na Ploskou je po dni na hřebenu docela přísná záležitost. Na Vrcholku Ploské (1532m.n.m.), ležící v samém srdci pohoří, jsme v 16:30, akorát na západ slunce, který si tu s námi vychutnává i dvojice skialpinistů. Výhledy v oranžovém zabarvení přes půlku Slovenska jsou prostě boží. Po večerní kochačce se opatrně suneme prudkým srázem z Ploské po červené se zelenou směr Chata pod Borišovom. Na chatě jsme v 17:30, už je skoro tma. Kapustnica a Borišovský grog příjemně zahřejí, grůček přidává i dobrou náladu. V příjemné atmosféře u roztopených kamen posedíme a popovídáme s dalšími hosty chaty. Ubytování s vlastním spacákem zde stojí 9E, tato chtata je jedna z mých nejoblíbenějších na celém Slovensku.

Borišov a dál přes Ploskou

Nad Sedlem ploské.

Nad Sedlem ploské.

Dnešní etapa by neměla být dlouhá a tak ráno nikam nespěcháme. V klidu se nasnídáme a než se dáme na pokračování treku, vylezeme si na vrchol Borišova, pod kterým chata leží. Cesta nahoru je vydupaná a trvá nám to něco přes dvacet minut. Je zase krásně slunečno, jen docela dost fouká. Po kochačce a návratu k chatě vyrážíme zhruba v 10:15 dál vstříc naší cestě. Baťohy a sněžnice máme na zádech, neboří se to. Vracíme se zpět na Ploskou, odkud jsme včera přišli. V zimě by se mělo přes samotný vrchol, obchvaty nedoporučuji, kvůli lavinovému nebezpečí.  Asi v půlce prudkého stoupání sněžnice přece jen nasadíme, mají kovové drápy a stoupá se v nich lépe. Na vrcholu se kvůli větru moc nezdržujeme a po žluté, už zase v botách, sestupujeme na Sedlo Ploskej.

Konečně na Rakytov

Nízké Tatry při západu slunce.

Nízké Tatry při západu slunce.

Ze sedla kousek klesáme a jdeme už zase po zelené směr severovýchod. V závětří poobědváme a pak zmizíme na chvilku v lese, traverzujeme pod horou Čierny kameň. Cesta je tvrdá vydupaná a vyježděná od lyží. V sedle za Čiernym kameňem jsme v 12:40. Následuje zase výšlap na Minčol, prudký sestup a další lesní traverz až na Južné Rakytovské sedlo, kde jsme před čtrnáctou hodinou. Posilňujeme se Tatrankou, nasazujeme sněžnice a pouštíme se do prudkého stoupání na Rakytov, jsme na jižním svahu a je to tu místy už dost vytáté až na trávu. Rozbředlý sníh občas dost ujíždí, ale vrchol zdoláváme. V 15:00 se rozhlížíme z Rakytova (1567m.n.m.) a radost nám nekazí ani nepříjemný vítr. Ačkoliv jdu po tomto hřebeni už po třetí v životě, vrcholové počasí tu zažívám poprvé, takže jsem i poprvé na vrcholu. Předtím jsem vždy využil traverz. Nemá to tu chybu, vidět je fakt všude, bez zaváhání pasuji Rakytov za vrchol s nejhezčími výhledy na Slovensku.

Útulna Limba

Východ slunce z budky.

Východ slunce z budky.

Sestupujeme na Severné rakytovské sedlo, kde odbočujeme na žlutou značku směr Háj před Teplou dolinou směrem na jihovýchod. Traverzujeme úbočím Rakytova vydupanou cestou až k hranici lesa, odkud už je to jen pět minut sestupu k útulně. Před útulnou Limba jsme v 16:00. Jedná se o malou chatu, vedle ní je pramen a malý rybníček. Je odtud výhled na Nízké Tatry, které se při západu slunce zbarví do oranžova. Následuje příjemný večer s dobrými lidmi, kteří tuto chatu provozují jako útulnu. K večeři je hustá polévka a vypijeme i nějaké to pivo. Za ubytování jsme zaplatily 5E.

Z Limby na Smrekovicu

Stoupání na Skalnou alpu.

Stoupání na Skalnou alpu.

Brácha se po ránu kochá vycházejícím sluncem nad Nízkými Tatrami v sedě přímo ze zdejší kadibudky, já sleduji sluneční podívanou z prostranství před chatou. Ke snídani bodne exkluzivní domácí klobása od řezníka z nedaleké vesnice, pak už je na čase rozloučit se a v 8 hodin vyrazit dál. Po žluté se vracíme zpět do Severného rakytovského sedla, tam slezeme kousek níže na druhé úbočí hřebene a napojujeme se na zelenou značku. Lyžemi projetou a zmrzlou pěšinou v lese traverzujeme se sněžnicemi na zádech  směr sever pod Tanečnicí a přes oblast Skalné Alpy. Při stoupání k samotnému vrcholu skalná Alpa a následném jeho traverzu vylézáme z lesa na sluníčko a ukazují se nám další výhledy. V 10 hodin se zastavujeme na pivko a kávu v horském hotelu Smrekovica. Stěny interiéru jsou hotové safari.

Poslední hřebenová etapa a sestup do Vlkolínce

Vysoké Tatry ze Smrekovice.

Vysoké Tatry ze Smrekovice.

Po občerstvení pokračujeme po zelené dál. Procházíme areálem vojenské zotavovny Smrekovica, na Velkou Fatru rušnějším místem, v areálu je několik budov a patří k tomu i skromný lyžařský vlek. Před šesti lety jsme tu přespali, mají tu něco, jako turistickou ubytovnu. Přímo za zotavovnou se noříme do lesa a mírně stoupáme k vrcholu Malá Smrekovica. Kousek za ním je louka s výhledy na Tatry, ideální místo pro piknik. A tak na louce na chvilku zalehneme do sněhu, a něco sníme. Sluníčko hřeje a vítr není, idylka. Dál jdeme až na krátké úseky jen lesem až na Vyšné Šiprúnské sedlo, v některých místech se nám to občas boří, jelikož sněžnice se stále nesou. Odtud jsou nejen krásné výhledy na Malou Fatru a Tatry, ale začíná zde již i sestup z hřebene. Klesáme nejprve po louce a pak i lesem na Sedlo pod Vtáčnikom, dost se to bořilo, odtud už sestupujeme po široké lesní cestě až na rozcestí Pod Sidorovom. Je 14 hodin a času dost a tak si cestu trošku protáhneme, odbočujeme na žlutou a prohlédnem si Vlkolínec. Jedná se o vesnici se starou dochovanou slovenskou architekturou, která je zapsaná v UNESCO. Je tu hezky a klid.

Ružomberok

Vlkolínec.

Vlkolínec.

Z Vlkolínce pokračujeme dál do Ružomberku, nejdřív po žluté, pak po neznačené cestě, abychom se napojili zpět na původní zelenou značku. Pohled na město z dálky a smog z něj vycházející oku moc nelahodí. Zasněžené Tatry v dáli však celkový dojem napravují. Něco kolem 16. hodiny jsme v centru města a mizíme v jedné z kaváren, která už z venku informuje, že mají Wi-Fi. Zapíjíme úspěšný a kejči nabitý Velkofatranský trek a začínáme googlovat ubytování v Ružomberku. Internet šlape, ale najít ubytování turistické kategorie se jeví jako nemožné. A tak zkusíme jistotu, ubytovnu tenisového klubu na druhém konci města, hned u fotbalového stadionu, kde jsme již spali po úspěšné misi na Velký Choč před sedmi lety. Podaří se nám sehnat číslo, podaří se nám také domluvit příchod až na devátou večerní a tak se můžeme cestou ještě stavit na halušky a několik Urquelů v jedné místní oblíbené hospůdce. Ubytování klaplo, po delším papírování zaplatíme za osobu 8,70E. Sprcha po třech dnech bodne. Zítra si chceme trošku pospat a pak vyrazit na Malou Fatru.

Základní informace o trase

Délka trasy

62km
Čas výletu 23,5 hodin (3 dny)
Maximální výška 1592m n.m.
Minimální výška 500m n.m.
Převýšení 1092m
Výchozí bod Dolný Harmanec
Cílový bod Ružomberok
Významné body trasy horský hotel Kralova Studňa, Salaš pod Suchým, Chata pod Borišovom, útulňa Limba, Voj. zotavovna Smrekovica
Turistická značka zelená/červená/zelená/žlutá/zelená
Náročnost střední
Způsob zdolání trasy pěší
Přepravy do výchozího bodu bus (Žilina– Harmanec)
Čas přepravy 1hod 45min (do vých. bodu)

http://mapy.cz/s/m71z

Zdroje:

Vzpomínky autora, mapy.cz

Foto/Video:

Vladimír Kolář


Jan Kolář


Diskuze k článku


Soubory:

Akce:


Facebook staňte se našimi fanoušky

Novinky sledujte nás na Twitteru

Spolupracujeme:


 

Kalendář

« Únor/2017 »
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28