Jarní Nízké Tatry

úvodní foto O dvoudením přechodu hřebene západní části Nízkých Tater ze začátku května.


Velká Fatra z Prašivé.

Velká Fatra z Prašivé.

Už před několika lety mě nadchly jarní fotky z Nízkých Tater, na které jsem narazil  na internetu a říkal jsem si, že se tam musím taky někdy na jaře vydat. Trvalo to, ale letos jsem se začátkem května konečně dočkal. Předpověď počasí byla dobrá, k volnému dni v práci jsem si vzal ještě dva dny dovolené a naplánoval si hřebenovku té západnější, vyšší a známější části pohoří mezi Donovaly a sedlem Čertovica.

Den první

Doprava na start

Nízké Tatry z Velké Chochule.

Nízké Tatry z Velké Chochule.

Zpožděným nočním rychlíkem se dostávám do Ružomberku, na autobusáku před nádražím zjišťuji autobusový spoj, na který tu rovnou i počkám. Hřebenovka Nízkých Tater se obvykle startuje v Donovalech, já si však tentokrát vystupuji v 8:30 o zastávku dřív na odbočce k vesnici Korytnica – Kúpele. Počasí vypadá, že vychází podle předpovědi, je převážně zataženo, místy už ale vykukují modré fleky, po poledni už by ale mělo být modro všude.

Na Hiadelské sedlo

Západné Tatry se také ukázaly.

Západné Tatry se také ukázaly.

Po asfaltu a modré značce jsem za deset minut v lázeňské vísce Korytnica – Kúpele. Je tu stáčírna minerální vody a několik pramenů. Největší sláva lázní je už zřejmě minulostí, díky některým vybydleným a chátrajícím bývalým lázeňským budovám to tu vypadá jak lázně duchů. Ochutnávám z pramene Josef, voda je trošku cítit, ale pít se dá. Josef by měl být dobrý na žaludek, alespoň doléčím nedávnou nevolnost z nadměrné konzumace Jagermeistera. Po modré pokračuji dál ku stoupání po široké lesní cestě, která je též cyklostezkou. Počasí se lepší a s nabranou výškou přibývá občas i nějaký výhled na Velkou Fatru, Donovaly či Kozí chrbát. V 10 hodin přicházím na Hiadelské sedlo, hranice mezi Starohorskými vrchy a Nízkými Tatrami. Od léta 2008 je tu hezký přístřešek, kde se dá přespat. Dávám si svačinku na posilněnou a ve studánce obrostlé medvědím česnekem doplňuji vodu. Je krásně a byl by tu klid nehučet tady vysoké napětí, prochází tudy totiž vedení mezi Liptovem a Horehroním.

Po hřebeni do Sedla Ďurkovej

Útulna pod Chabencom.

Útulna pod Chabencom.

Po čtvrthodince odpočinku zahajuji hřebenovou túru přísným stoupáním hustým lesem na Prašivou. Držím se červeného značení, kterého se už vlastně nepustím. V lese je mi teplo a v kosodřevině na jižním svahu už úplný vedro. Objevují se výhledy na jihozápad, občas projdu i nějaké to sněhové políčko schované ve stínu. V 11:20 docházím na vrcholové kamenné políčko Prašivé (1652m.n.m.), užívám si nejen parádních výhledů na Nízké Tatry, Velkou Fatru a zbylé okolí, ale i studeného větru. Dál pokračuji po holém travnatém hřebeni přes Malou Chochuli na nejvyšší vrchol dnešního dne Velkou Chochuli (1753m.n.m.).  Hory ještě nejsou sytě zelené, ale jsou zdobeny bílými flíčky sněhových políček a fialovými políčky rozkvetlého šafránu. Cesta je se vlní nahoru a dolů přes Košarisko, Skalku, Sedlo pod Skalkou, Latiborskou a Zámostskou holu a Ďurkovou s kamenitým vrcholem. Užívám slunečného dne, výhledy až do Vysokých Tater a občas dělám přestávky pro válení se v trávě a svačinku. V 16 hodin si v Sedle Ďurkovej dělám tu poslední, útulna je na dohled, už není kam spěchat.

Útulna Ďurková

Pohled do doliny severním směrem z Chabence.

Pohled do doliny severním směrem z Chabence.

Před sedmnáctou hodinou se obouvám a sestupuji k útulně, je to asi 10 minut pod hřebenem na jižním úbočí. Potkávám tu první lidi za celý den v horách, kromě chataře a jeho přítelkyně sem chvíli přede mnou dorazila dvojice slovenských turistů, kteří jdou proti mému směru a jsou zhruba v půlce své cesty z Dukly do Děvína. Tato trasa se jmenuje Cesta hrdinov SNP, časově zabere necelý měsíc a hřeben Nízkých Tater je její součástí i nejvyšším bodem. Na večer přichází ještě jeden starší slovenský turista, kterého jsem už potkal ráno v autobuse, ten začínal v Donovalech. K večeři jsou dnes k mání těstoviny s uzeným masem, zapíjím je Urpinerem v plechu. Večer je poklidný a všichni jdeme brzo spát. Noc ve vlastním spacáku v podkroví na matracích tu stojí 5E, pramen vody je cca 150m od chaty.

Den Druhý

Přes Chabenec na Chopok

Výhled na sever od Demanovského sedla.

Výhled na sever od Demanovského sedla.

Probouzím se do dalšího krásného dne, posnídám párky s bylinkovým čajem, rozloučím se a v 7 hodin vyrážím. Po modré stoupám zpátky na hřeben. Sněhové pole, které procházím je zmrzlé, takže v noci bylo pod nulou. Ve vyhřáté útulně však zima nebyla. Dnes je fakt hezky, slunečno bez mraků a vítr není ani na hřebeni. Stoupání na Chabenec je táhlé, převážně vede travnatým terénem, kamenných políček ale přibývá. Výhledů také, viditelnost je lepší než včera, vidím totiž krásně až na Malou Fatru. Na Chabenci jsem v 7:50, otevřely se i výhledy na Vysoké Tatry a hřeben Nízkých směr východ, dohlédnu až na Královu holi. Hezké pohledy jsou i do dolin pod prudkými skalnatými srázy na severu. Místy po sněhu, místy po kamení a místy po trávě pokračuji po panoramatickém hřebeni na Kotliskou. Z ní sesupuji dost vymletou a vychozenou

Potkal jsem jen partu kamzíků.

Potkal jsem jen partu kamzíků.

cestou na Křížské sedlo, ze kterého už zase mírně stoupám k Polaně. Polanu decentně míjím a dalším bodem s rozcestníkem je v 9:30 Sedlo Polany, Chopok se blíží a mě to docela šlape. Je znát, že jdu poměrně nalehko. Odtud už jdu po kamenném chodníku a potkávám první lidi, nejedná se však o turisty, ale o zaměstnance národního parku. Terén se stává více kamenitý. Vršek první dvoutisícovky Děreše těsně míjím, mám namířeno rovnou na Chopok. U monstrózní budovy lanovky s restaurací jsem v 10:30. Nejdřív si vylezu na samotný vrchol Chopku (2023m.n.m.), udělám nějaké fotky a užívám si samotu za tak úžasného počasí. Pak se jdu občerstvit na známou Kamennou chatu, nikde ani noha, to jsem tu ještě nezažil, asi je to tím, že je úterý a nejezdí lanovka, dám si oběd, poslechnu v rádiu Led Zepelin a aspoň na chvilku se schovám před sluníčkem.

Přes Ďumbier na Štefaničku

Vrcholový kříž Ďumbieru.

Vrcholový kříž Ďumbieru.

V 11:30 pokračuju dál po hřebeni východním směrem, kamenitým chodníkem sestupuji k Demanovskému sedlu, při traverzu Konské zdravím partu kamzíků. Od západu se začíná tvořit taková běloučká vysoká oblačnost, hrozivě to nevypadá, jen už fotky nebudou tak modré. Ze sedla pak traverzuji v mírném stoupání kolem Krúpovy hole na Krúpovo sedlo. Odtud už je to jen dvacet minut cílového stoupání na nejvyšší horu Nízkých Tater – Ďumbier (2043m.n.m.). U vrcholového kříže jsem v 12:45 a po roce a nějakém měsíci si zase užívám parádních výhledů z této hory, tentokrát na jaře. Konečně potkávám nějaké turisty. Dáme řeč, navzájem se vyfotíme a uděláme si piknik s výhledem na Vysoké Tatry. Jelikož už není sníh, nesmí se používat zimní cesta, jediná cesta odtud vede zpět přes Krúpovo sedlo. Ze sedla pak mírně klesám kamenitým úbočím jižního svahu Ďumbieru až na Štefanikovu chatu. Na Štefaničce jsem před čtrnáctou hodinou a jestli jsem za dva dny skoro nikoho nepotkal, tak si to tady můžu vynahradit, zastavil se tu na občerstvení asi nějaký školní výlet. Když už jsem tu, tak si taky něco dám, čas mám dobrý.

Poslední etapa na Čertovicu

Až na Štefaničce bylo pár lidí.

Až na Štefaničce bylo pár lidí.

V 14:30 odcházím od chaty a zahajuji stoupání na Králičku, hřeben už je zase travnatý a plynulejší. Za Kraličkou přibývá úseků v husté kosodřevině. Užívám si ještě výhledů, nikam se neženu a hltám každý doušek povedeného treku. Hltám tak že si kousek za Kumštovým sedlem málem stoupnu na zmiji, co se vyhřívala na sluníčku. V 16:00 se loučím s posledním vrcholem Lajštroch, sestupuji do hranice lesa, a co nevidět už scházím prudkou sjezdovkou k silnici na sedlo Čertovica. V 16:45 končím pěší etapu výletu. Využívám občerstvení v Penzionu Čertovica a čekám na autobus. Bylo to boží.

Cesta domů

Šla pro šafrán..., směrem k Čertovici.

Šla pro šafrán..., směrem k Čertovici.

Chvilku před autobusem přichází i kolega turista z včerejšího autobusu a útulny Ďurková, nakonec to došel až sem i když to neměl v plánu.  V 18:00 odjíždíme autobusem do Banské Bystrice, kde přestupujeme na vlak do Žiliny. Na Žilinském nádraží se loučíme a já jdu strávit dlouhé čekání na vlak do blízké herny, běží Mistrovství světa v hokeji. Bohužel, od nového jízdního řádu zrušily bývalý ideální noční spoj. Domů se dostávám kolem šesté ranní. Stálo to ale za to. Sláva turismu!

Základní informace o trase

Délka trasy 47 km
Čas výletu 18,5 hodin (2-3 dny)
Maximální výška 2043 m n.m.
Minimální výška 776 m n.m.
Převýšení 1267 m
Výchozí bod Korytnica – kúpele, odb.
Cílový bod Sedlo Čertovica
Významné body trasy Útulna pod Chabencom, Kamenná chata na Chopku, Štefánikova chata
Turistická značka modrá / červená
Náročnost střední
Způsob zdolání trasy pěší
Přepravy do výchozího bodu bus (Ružomberok – Korytnica–kúpele, odb.)
Přepravy z cílového bodu bus (Čertovica – Banská Bystrica)
Čas přepravy 0h 25min (do vých. bodu), 1h 5min (z cíl. bodu)
Cena přepravy 1,5 E / 4E (obyčejné jednosměrné jízdné)

Kliknutím ZDE zobrazíte trasu výletu

Zdroje:

Vzpomínky autora, mapy.cz

Foto/Video:

Jan Kolář


Jan Kolář


Diskuze k článku


Soubory:

Akce:


Facebook staňte se našimi fanoušky

Novinky sledujte nás na Twitteru

Spolupracujeme:


 

Kalendář

« Listopad/2017 »
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30